Nejslavnější pramen - KŘÍŽOVÝ - se původně nazýval SLANÝ podle slané chuti; stejně tak se však říkalo i FERDINANDOVU PRAMENU. Když v roce 1749 postavil tepelský lékárník Damián Schultz vysoký kříž z tesaných trámů v blízkosti SLANÉHO PRAMENE a vývěr obroubil kamennými kvádry, začalo se prameni říkat KŘÍŽOVÝ. - Jména tří pramenů poprvé čteme v Zauschnerově knížce z roku 1766 - Křížový, Ambrožův a Mariin.

AMBROŽŮV PRAMEN byl nazván podle osvíceného opata Jeronyma Ambrože, který usiloval o zpřístupnění těchto zdrojů nemocným lidem Býval a je také nazýván pramenem Lásky. Svým vysokým obsahem železa léčil kdysi chudokrevnost, bledničku a zbarvoval tváře do růžova.

Název MARIIN PRAMEN pochází od zde kdysi visícího mariánského obrazu.

FERDINANDOVY PRAMENY, jichž je dnes šest, tvořily původně jediný pramen, nazývaný SLANÝ nebo ÚŠOVICKÝ. Na návrh Reitengergera byl pramen v roce 1819 nazván KOLOVRATŮV, ale místodržící Kolovrat si této pocty nepřál a navrhl název KARLŮV na počest opata. Nakonec byl pramen pojmenován podle krále Ferdinanda, který se o něm poprvé zmiňuje v dochovaném spise z roku 1528.

KAROLININ PRAMEN, vyvěrající pod bývalou kolonádou pod kostelem, dostal při objevu v roce 1809 jméno NOVÝ. V roce 1817 byl zastřešen kopulí s osmi korintskými sloupy a nazván na počest manželky tehdejšího císaře Františka I. - Karoliny Augusty. Pod tuto kopuli byl vyveden v roce 1870 potrubím z Úšovic nejprve Ferdinandův pramen a v roce 1912 také Rudolfův pramen, kdežto Karolinin pramen se dostal pouze ke koupelím do Nových lázní. Dnes je znovu zpřístupněn v pitné hale.

RUDOLFŮV PRAMEN vyvěral v lukách v Úšovicích jako LUČNÍ. Majitel louky, úšovický sedlák, si postavil hlavu a odpíral klášteru prodat pozemek i za násobky ceny, aniž by sám s pramenem něco dělal. Klášter nakonec odkoupil sousední pozemek a vrtem pramen stáhl. V roce 1902 byl Rudolfův pramen nově zachycen a připojena k němu řada menších pramenů z okolí. Nazván byl dobově podle korunního prince a čekatele na trůn po Františku Josefu I. - Rudolfa (1858 - 1889).

LESNÍ PRAMEN byl znám od nepaměti a již v roce 1683 je uváděn na plánku krajiny pod názvem SCHNEIDSÄUERLING; po vzniku lázní se mu říkalo VĚTROVÝ či AEOLSKÝ, protože prý působil mírné nadýmání. Až při úpravách okolí v letech 1827 - 1828 dostal jméno Lesní.